Tavba železa

Získávání kovu z rodu je zatím v našem oddíle velmi málo prozkoušeno, pouze jedinou sérií neúspěšných experimentů, kdy jsme zpracovávali železnou rudu. Pravěké a raně středověké železářské pece se obvykle sestávají z části nadzemní (komína) a podzemní (nístěje). V peci se topí dřevěným uhlím, které do ní vkládá střídavě s rudou v poměru 1:1 až 1,5:1. Vyhořelé palivo a hlušina z železné rudy se v průběhu tavby propadá do nístěje, která byla zpočátku vyplněna slámou či proutím. Hoření podporujeme jedním či dvěma měchy, otvory pro vstup vzduchu jsou umístěny nízko nad zemí. Vznikající železná houba se vytváří právě u těchto otvorů, po jejím vyjmutí pece je ji třeba ještě vykovat, například dřevěnou palicí. Celá pec je většinou vysoká necelý jeden metr, tavba trvá 4-6 hodin a vkládá se do ní asi 50 kilogramů rudy, výtěžek železa je kolem 5 kilogramů. Ruda by měla být (stejně jako uhlí) rozdrcena na malé kousky o průměru asi 10 mm, které před tavbou vysušíme a předpražíme, čímž dojde k jejich částečné redukci a tavba probíhá rychleji.