.
.
.

Mamuti Exp. archeologie Experimenty - Keramika - Kámen - Oheň - Kovolití - Tepání - Textil - Vaření - Tavba rudy - Monoxylon - Hudba Kontakty Pro nováčky Pro členy Program Mamuťátka Neolit


.

.

Rozdělávání ohně

Od chvíle, kdy člověk poznal dobrodiní ohně, do doby, než si ho uměl třením dřev či křesáním kameny sám zažehnout, uplynulo mnoho let. Umění zažehnout vlastní oheň bylo skutečným zlomem v životě pravěkého člověka. Doposud se vedou spory o tom, zda byl oheň poprvé rozdělán třením dřev či křesáním - méně náročný způsob je patrně křesání, to ovšem v případě, máme-li modernější středověkou ocílku anebo její pravěký ekvivalent - minerál markasit, příbuzný pyritu, které při křesání pazourkem dávají celé spršky jisker.

Rozdělávání ohně třením dřev

Pomůcky

Luk je ohnutá hůlka s koženým řemínkem připevněným na obou stranách; řemínku nejlépe zamezíme v pohybu provlečením několika otvory v konci luku. Tělo luku nesmí být pružné a je nejvhodněji asi 70 cm dlouhé a 2-3 cm silné.

Lůžko vrtačky (želva, tulejka) - její nejjednodušší variantou je borový či jedlový suk, v němž je vydlabána jamka. Náročnější je vyrobit želvu z většího oblázku, ve kterém je vyhloubíme mělký důlek. Některé z tulejek byly skutečnými uměleckými díly - známe například tulejku zhotovenou z lyrovníkového dřeva, která je vyřezána ve tvaru Hromového ptáka. Oči má ze zeleného živce. Na spodní straně je mastkové lůžko zapuštěné do dřeva, přilepené borovou pryskyřicí, v lůžku je jamka, do níž se vkládá tuk, kterým se jamka natře před použitím.

Ohňová hůlka je asi 30 cm dlouhá a asi 1-2 cm silná a na obou koncích zašpičatělá. Používáme dobře vysušené lipové dřevo, ale vůbec nejlepší je balzámové dřevo, kořeny lindy nebo kanadský cedr.

Ohňová destička je prkénko asi 2 cm vysoké, přiměřené délky a šířky, v němž je několik zářezů. Každý zářez má tvar V při pohledu shora i z boku a je veden kolmo na léta. Vrchol bočního Véčka se nachází na spodní straně destičky a vrchol Véčka horního má počátek asi 3-5 cm od kraje destičky. Ze spodní strany zářezu vyhloubíme mělký důlek, do nějž pak vkládáme spodní konec ohňové hůlky (strana destičky zde označená jako horní je tedy při samotném rozdělávání naopak vespodu).

Troud je suché ztrouchnivělé dřevo (osvědčila se nám vrba, ale dobrý je i z jiného listnatého stromu). Jeho kvalita se snadno pozná dle toho, jak se při mnutí v prstech drolí - čím snáze, tím lépe.

Postup

Ohňovou destičku položíme na zem, pod ní vložíme kousek tvrdé kůže nebo kus kůry. Hůlku jednou obtočíme řemínkem luku, její spodní konec vložíme do důlku naproti zářezu, na horní konec hůlky přiložíme želvu. Klekneme si na pravé koleno; do levé ruky vezmeme želvu, do pravé ruky jeden konec luku, levou rukou se dotýkáme levého kolena, pravou rukou zvolna pohybujeme lukem dlouhými tahy, které postupně zrychlujeme a želvu přitlačujeme silněji. Poté, co je kouř vycházející z důlku tak mohutný, že je pravděpodobné, že v hromádce černých pilin je již jiskra, odložíme nástroje a chopíme se opatrně kůže s hromádkou kouřících pilin, do níž velice zvolna foukáme a přisypáváme jemně nadrolený troud. Když hromádka samostatně doutná, přiložíme větší kousek troudu, když i tento začne doutnat, pak jej vložíme do připraveného hnízdečka, které jsme vytvořili ze sena či nejjemnějšího chrastí a rozfoukáme ve skutečný oheň.

Rozdělávání ohně ocílkou

Pomůcky

Ocílka je kus dobře zakalené oceli s vyšším obsahem uhlíku, jejíž tvar, podobný velkému U, se měnil od prvních nálezů z doby železné do středověku jen mírně. Pro první pokusy na tvaru tolik nezáleží, dobře poslouží ocílka zvlášť připravená kovářem či kus pilníku zalitý smůlou do dřevěné rukojeti.

Troud, kterým zachytíme jiskru, je tentokrát vhodněji nedokonale spálené plátno, které připravíme zapálením bavlněné či lněné tkaniny a následným udušením mezi dvěma prkénky. Ve větším se dá snadno vyrobit v uzavřené plechové krabičce, dané na čas do ohně.

Pazourek slouží pro křesání o ocílku, jako náhradu lze užít též křemen. Základem obou těchto minerálů je oxid křemičitý, který se v pazourku nachází v mikrogranulích poslepovaných organickými nečistotami. V našich zemích je dostupnější křemen, pazourek je asi nejsnazší dovézt z křídové části pobřeží Baltského či Severního moře.

kvalitní podrobný popis naleznete na stránkách LLM

Postup

Látkový troud položíme na kus kůže či kůru a křesáním ocílkou o pazourek vytváříme jiskry, které by na troud měly dopadat z co nejmenší vzdálenosti. Tímto způsobem létá hodně jisker, ale je poměrně obtížné se trefit. Lze proto položit kus látkového troudu přímo na pazourek, nebo křesat o ocílku pazourkem. Po jejich dopadu začne látkový troud doutnat, pro přiživení zachycené jiskry použijeme další troud - ztrouchnivělé dřevo. Dále je postup již stejný jako při rozdělávání pomocí tření dřev.



Rozdělávání ohně pomocí orobince

Tento způsob rozdělávání ohně jsme se naučili teprve na jaře roku 2003. Jedná se opět o metodu tření dřev, ale tentokrát k ní není zapotřebí luk, což jsme až do nedávna považovali v našich zeměpisných podmínkách za nemožné.

Pomůcky

Orobinec je druh rákosu, který vypadá jako „doutníky“. Používá se celý stonek od kořenů až po „doutník“, který nařežeme asi na deseticentimetrové kousky a pořádně usušíme. - lze použít i tenoučkou hůlku z lípy.

Hůlka z libovolného dřeva, přibližně stejného průměru jako je orobinec, slouží pro roztáčení orobince rukama. Aby nám neprokluzovala, je možné do ní udělat jemné zářezy či ji „opatlat“ smůlou.

Bezinková trubička slouží pro spojení orobince s hůlkou.

Ohňová destička stačí menší než u předchozího způsobu, takže se dá vyrobit z lipové větve asi 5cm široké. Destička je vysoká +/- 2cm. Zářez se nemusí dělat předem, stáčí vyhloubit malý důlek a do něho začít "vrtět", když se díra trochu vyhloubí, je potřeba nožem vytvořit zářez opět do V, ale tentokrát stačí zcela obyčejný, nemusí být nijak zkosený.

Postup

Orobinec s hůlkou spojíme pomocí bezinkové trubičky, spodní konec orobince vložíme do důlku v ohňové trubičce a hůlku chytneme nahoře mezi dlaně. Pohybem dlaní pak co nejrychleji roztáčíme hůlku (a s ní i orobinec) a zároveň tlačíme hůlku proti ohňové destičce. Tím nám ruce postupně klesají dolů, takže když se dostaneme až k orobinci, musíme co nejrychleji přehmátnou nahoru a pokračovat dále. ( nebo jde také udělat na vršku hůlky zářez, tím protáhnout provázek s očky, do oček zachytit palce - a pak ruce po hůlce nesjíždějí). Takto pokračujeme tak dlouho, dokud pod ohňovou destičkou nemáme jiskru, stejně jako je tomu při prvním způsobu rozdělávání ohně. 

velmi podrobný popis je na stránkách LLM



Fotogalerie - rozdělávání ohně třením dřev