Kovotepectví

Bronzovou surovinou pro staré kovotepce byly hřivny - bronzové tyčinky o průměru asi 1 cm, ohnuté do podkovy a na koncích roztepané. Podle rozborů byla řada z nich z téměř čisté mědi, a tak si mů-žeme dovolit používat jako polotovar měděné dráty pro rozvod elektrického proudu.

Měděný drát tepeme za studena, zpočátku je měkký a tvárný a pod údery kladívka ustupuje tam, kam chceme. Další údery ho ovšem vytvrdí tak, že nejde ohýbat a začnou se v něm vytvářet praskliny. Vytvrzení odstraníme žíháním ve výhni. Drát necháme ohřát do tmavě červeného žáru a vychladnout na vzduchu. Vrátí se mu původní vlastnosti. Ochladit ho lze i ponořením do vody, je to rychlejší a výsledek je stejný.

Tvary šperků pravěkého člověka udivují svojí jednoduchostí a elegancí. Nejčastějším tvarem je spirála, která ve spojení se čtvercovým průřezem drátu vytváří působivý efekt. Vyrobit tyto šperky tak, aby vypadaly jako originál, dokáže jen zručný kovotepec. Ale téměř každý si může tento jednoduchý experiment vyzkoušet doma či na chalupě.

Po prvních pokusech se velmi rychle naučíme materiál prodlužovat, vytepat čtvercový i kruhový průřez a ten pak zužovat do špičky. Získáme tak základ pro vinutí spirály. Zpočátku budeme potřebovat kleště s půlkulatými čelistmi, zkušenější to časem zvládnou jen kladívkem a prsty. Co je však velmi důležité - odměřit si potřebnou délku materiálu. U složitějších spon vinutých ze dvou stran proti sobě se vyplatí svinout si předem model z neupraveného drátu.

Originály z nálezů mají šedozelenou barvu. Je to patina, která se vytvořila po staletích pobytu pod zemí. Originální barva bronzových šperků je ta naše - hnědočervená, kovově lesklá. Šperk můžeme vyleštit dozlatova - třeba popelem na hadříku, nebo po tábornicku přesličkou. O něco lépe ale vyhlíží náš šperk nevyleštěný, patinovaný jen ohněm. Tu pravou patinu získá až delším používáním, kdy se hrany oblýskají do zlatavého lesku a zbytek zůstane tmavý.