Společnost experimentální archeologie Hradec Králové

byla založena při Ústavu historických věd PdF Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové v roce 1994. Její činnosti se účastní studenti a absolventi studia učitelské historie, ale i dalších oborů. Společnost se zaměřuje na období od neolitu do halštatu. Místem realizace je Centrum experimentální archeologie Všestary (okr. Hradec Králové).

Středisko je budováno od roku 1996. Navazuje na činnost „Prvního vysokoškolského centra experimentální archeologie“, jehož činnost byla nuceně ukončena v roce 1998. Fungovalo od roku 1994 se zaměřením na neolit. Projekt byl označován pomístním názvem „Borek“.

Posláním střediska ve Všestarech je využití experimentu pro výzkum v archeologii (výroba replik, rekonstrukce objektů), zvláště v návaznosti na analýzy archeologického materiálu. Středisko se však zdaleka nezříká vzdělávacího poslání, naopak, reálné repliky a rekonstrukce mohou být tou nejlepší didaktickou pomůckou. Tomu slouží, momo pozemku střediska, i Kabinet experimentální archeologie umístěný v budově ZŠ Všestary a určený školám.

Předlohami replik a rekonstrukcí jsou nálezy z regionu východních Čech. S využitím jednoduchých nástrojů zatím byl postaven kůlový dům a polozemnice, výrobní dílny, rondel, pohřební a kultovní areál. Areál střediska modelově tvoří dvorec se zemnicí a kůlovou stavbou, výrobní areál, stavební jámy, pohřebiště a kultovní areál (rondel a kultovní strom).

Mezi nestavebními experimenty zatím probíhá výroba replik pravěké keramiky soustředěná na studium keramických směsí, tavba bronzu, výroba broušených kamenných nástrojů, kostěných předmětů textilu.

Kontakt: Radomír Tichý, Rozběřice 44, 503 12, Všestary, www.exrea.net

Středisko Všestary, www.exrea.net, exkurze po dohodě na tel. čísle 721885541 (p. Kučírková)

První vysokoškolské centrum experimentální archeologie při Ústavu historických věd PdF VŠP Hradec Králové

V roce 1994 bylo při katedře historie PdF Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové s podporou FRVŠ ČR založeno První vysokoškolské centrum experimentální archeologie. Zřizovatelem byla Společnost experimentální archeologie při témže pracovišti, sdružující studenty historie a dalších učitelských oborů.

Areál centra se nachází na lokalitě „Borek“ nedaleko Librantic u Hradce Králové. Na jižním svahu na soutoku dvou vodotečí začala být od roku 1994 budována rekonstrukce sídelní jednotky starého neolitu s obydlím (9 x 5 m), stavebními jámami, hliníky, pecemi, studnou, ohništi, hrobem zvířete, políčky, obilnicí a dílnami na výrobu broušené, štípané a kostěné industrie. Při stavebních postupech byly používány repliky dřevěných (motyky a rycí hole), štípaných (čepele, úštěpy, vrtáky, škrabadla) a broušených (sekery) nástrojů. Budování bylo dokončeno v roce 1996. Předlohou pro situaci sídelního areálu, polohy a podobu jednotlivých objektů a artefaktů byly nálezové situace z výzkumů v Mohelnici u Zábřeha a Roztokách u Prahy.

Činnosti se účastnili studenti PdF VŠP v Hradci Králové a VŠP v Nitře a z ostatních škol v ČR. Aktivity byly dokumentovány fotograficky i videozáznamem. Mimo běžných metrických a chronometrických pomůcek byl k měření teplot používán čidlový digitální teploměr s pamětí záznamu.

Cílem projektu byly:

1. Funkční a technologické pokusy při stavbě objektů, s replikami nástrojů (keramické nádoby, broušené sekery, drtidla, štípaná a kostěná industrie, srpy) a v objektech (pece, ohniště, obilní silo, dům). Výsledkem bylo především zjištění času potřebného k budování a opravě jednotlivých objektů a celé sídelní jednotky, ověření funkce domu při obývání (teplota uvnitř jen o 2OC vyšší než venkovní, což je v souladu se zahraničními pokusy), pecí při výpalech keramiky (dosažena teplota do 7000C), obilné jámy (po jednom roce skladování 100 % klíčivost), dále výroba a zkouška účinnosti jednotlivých artefaktů (používání keramiky, štípaných nástrojů při opracování dřeva a zpracování kůže, broušených nástrojů při kácení a zpracování dřeva, výroba BI z břidlic určených výbrusy, výpal keramiky v ohništích i pecích, výroba a užívání kostěných a parohových nástrojů).

2. Sledování archeologizace používaných replik a rekonstrukcí objektů. Průběžně byl sledován „pohyb“ vyřazených předmětů a v říjnu 1998 byly odkryty všechny archeologizované objekty. Pesimisticky vyznívá možnost archeologického uchování jednotlivých artefaktů. Očekávaně nejnižší byl výskyt zlomků kostěné, broušené a štípané industrie, které navíc zůstaly na povrchu mimo objekty nebo dokonce mimo sídelní areál (BI, ŠI) a časem je nebylo možné dohledat. Z několika set kusů ŠI se do objektů vzdálených do dvou metrů dostalo jen několik kusů. Tak zmizela i většina keramiky (vypálené na teplotu předpokládanou pro období neolitu) nejen z povrchu plochy, ale i z objektů (stavební jámy). Větší množství se dochovalo jen u původně značných koncentrací v okolí pecí a v odpadní jámě a v odpadním areálu na povrchu (ten je však archeologicky nezjistitelný). Bližší vyhodnocení bude předmětem samostatného zpracování.

3. Sledování náročnosti procesu učení se jednotlivým činnostem. V obecném smyslu mohou tato sledování upozornit na problémy tzv. kulturní výměny či kulturního předávání nebo akulturace. Zvláště markantním zlomem se jeví právě předěl mezi mezolitem a neolitem, který přináší celou řadu zcela nových technologických postupů a nutných životních zkušeností. Za všechny příklady je třeba upozornit na skutečnost, že jen zvládnutí zemědělských prací si žádá zkušenost získanou nejméně při celoročním pobytu v osadě (práce se mění v celém ročním cyklu). Dalším příkladem je úspěšné zvládnutí produkce keramických nádob, jejichž dokonalé repliky nejsme schopni vyrobit ani dnes, i přes možnosti analýz nejrůznějšího typu (např. problém složení keramické hmoty, technologie výpalu a technika použití). Relativně snazší se z tohoto pohledu jeví výroba kostěné industrie, štípané industrie (odrážení čepelí!) a broušené industrie (znalost a vyhledávání surovin).

4. Činnosti a areál jako didaktická výuková pomůcka. Projekt každoročně navštěvovali studenti magisterského studia učitelské historie při jednorázových akcích nebo volitelném semináři „Experimentální archeologie“ či desetidenních letních prázdninových pobytech. Výjimečně areál navštívily i třídy základních škol.

V roce 1998 schválila vědecká rada PdF VŠP v Hradci Králové jako součást studia Ústavu historických věd specializaci „Instruktor experimentu v archeologii“. Specializace je součástí magisterského studia učitelské historie, je zaměřeno na praktickou výuku (6 semestrů) v České republice i zahraničí a podmínkou teoretické části je ročníková nebo diplomová práce s aplikací experimentu v archeologii.

Protože novým majitelem pozemku s areálem Prvního vysokoškolského centra experimentální archeologie byla vypovězena nájemní smlouva VŠP (pozemek bude stavebně využit), koncem roku 1998 tento projekt zanikl. Studium i výzkum však bude má pokračování v Centru experimentální archeologie pro ZŠ a SŠ při ZŠ Všestary, které bylo založeno v roce 1996. Zde už vyrůstá areál rekonstrukce polykulturního osídlení vycházející z našich znalostí o pravěku východních Čech (neolit, starší a mladší doba bronzová, halštat) a Kabinet experimentální archeologie umístěný v budově ZŠ.

Centrum experimentální archeologie Všestary

Posláním střediska ve Všestarech je využití experimentu pro výzkum v archeologii (výroba replik, rekonstrukce objektů), zvláště v návaznosti na analýzy archeologického materiálu. Středisko se však zdaleka nezříká vzdělávacího poslání, naopak, reálné repliky a rekonstrukce mohou být tou nejlepší didaktickou pomůckou. Tomu slouží, mimo pozemku střediska, i Kabinet experimentální archeologie umístěný v budově ZŠ Všestary a určený školám.

Předlohami replik a rekonstrukcí jsou nálezy z regionu východních Čech. S využitím jednoduchých nástrojů zatím byl postaven kůlový dům a polozemnice, výrobní dílny, rondel, pohřební a kultovní areál. Areál střediska modelově tvoří dvorec se zemnicí a kůlovou stavbou, výrobní areál, stavební jámy, pohřebiště a kultovní areál (rondel a kultovní strom).

Mezi nestavebními experimenty zatím probíhá výroba replik pravěké keramiky soustředěná na studium keramických směsí, tavba bronzu, výroba broušených kamenných nástrojů, kostěných předmětů a textilu.